na Blog.cz

Kdyby chodníky jakž takž neosvětlovaly pouliční lampy, které je lemovaly, byla tma jako v pytli. Zdálo se totiž, že silný mráz, jenž odmítal polevit již několik dní, všechno a všechny ostatní v téhle čtvrti uspal.

Po jednom z chodníků spěchala postava celá zahalená v dlouhém kabátě. V očích náhodného pozorovatele to mohl být vytáhlý klučina i stoletá stařenka. Ve skutečnosti to však byla mladá žena. Nijak zvlášť chytrá, vlastně docela hloupá. Za svůj krátký dosavadní život dokázala udělat mnoho špatných věcí, ať už vlastní vinou, nebo vinou někoho jiného. Teď jí však její srdce říkalo, že by konečně měla udělat něco správně. A tak si jen pevně přitiskla uzlíček pod kabátem na prsa, aby ho hřála, a ještě přidala do kroku.

Vyrostly, vykvetly a zase odkvetly. Škoda, mám ráda pampelišky. Protože jakmile se objeví, je to jasná známka toho, že je jaro.

Udělala jsem i černobílé verze těch fotek, jen jsem si říkala, že už by to na jeden článek bylo moc. Možná je třeba zítra dám zvlášť... když se mi bude chtít.

Mimochodem, možná jste si všimli, že jsem změnila design, navíc za takový, který tu už byl. Ale tak nějak jsem usoudila, že se berušky prostě infantilní zdály, ne že ne, a barvy byly moc křiklavé. Ten design, který tu teď mám, je stejně podle mého názoru jeden z mých nejpovedenějších. Příjemné barevná kombinace a neutrální motiv - a přitom podobný zase nenajdete všude.

Čas od času někde narazím na článek/ zmínku o ženě, která v přibližně čyřiceti letech čeká dítě. Osobně žádnou takovou asi neznám, když se nad tím zamýšlím, alespoň ne nějak důvěrně, jinak by se mi vybavila. Ale to je jedno.

Chtěla bych se zamyslet nad tím, jestli je to správná volba, mít dítě v tomhle věku. Teď jsem cítila nutkání napsat takhle pozdě, jenže... bylo by to správné?

...a po kratší odmlce se hlásím zpět.

Nenastala žádná krize, výpadek internetu nebo cokoliv podobného, prostě jsem si jen dala menší přestávku. Ne že bych tu vůbec nebyla, jen ne tak často a dlouho, jak je obvyklé. Ona taková pauza neuškodí, blog není nezbytný. :)

Bohužel to na pouhou přestávku nevypadá u Miri a Adelaine Pierce, což je škoda. Ale on je ten blogový svět nestálý - jeden den máte pocit, že vaše zapálení pro blogování nikdy nevyprchá, a za měsíc nemáte chuť ani nápady... Co se dá dělat.

Nejspíš jste si všimli, že jsem změnila design (opět), jelikož ten hnědý mě už omrzel. Navíc se naprosto nehodil k počasí, jaké venku až do dnešního dopoledne panovalo. A když tedy už nepanuje, udržuju si ho aspoň v tom designu. (Uznávám, je v něm možná maličko infantilně přeberuškováno, ale spoléhám na to, že mi to prominete.)

Také jsem se v posledních dnech pokoušela fotit, avšak nic převratného z toho nevyšlo. Nevím, zdá se mi, že jsem dřív častěji bývala za správného světla na správném místě. Teď už se tak nedaří - ovšem fotím pořád.

Takhle to u nás dnes vypadalo těsně před tím, něž přišel očekávaný déšť.

Tady jsou takové neoriginální pampelišky, jedna v barevném a druhá v černobílém, ačkoliv černobílé fotky nemusím. Zdá se mi, že ve většině případů podivně splynou v jednu skvrnu, nic nevynikne.